Večírek za večírkem

sladký život v Káhiře

Život v Káhiře není jen nekonečné studium v knihovně a návštěvy památek. Je to také zábava :-) Ve středu po osmé hodině jsme se s kolegou doktorandem vraceli z knihovny s tím, že se zajdeme podívat na hlavní kampus AUC, zda nemá otevřeno tamní knihkupectví. Nemělo. Zato o kousek dál za stromy se ozývala muzika a hlasy. Přišli jsme blíže a zjistili, že se jedná o akci, kde studenti AUC z různých zemí ukazovali své ramadánové tradice. Chvíli jsem stáli u vchodu a pak nás nějaká organizátorka zatáhla dovnitř. Tam to žilo :-)

Podél celé plochy byly stánky, kde se podávalo jídlo (většinou zdarma), pití, rozdávaly informační letáky a prodávaly různé výrobky (náramky, náhrdelníky, šaty). Nejvíc na odbyt šly palestinské šátky kúfija :-) (ne, nekoupil jsem si ho). Nejvíc jídla jsem dostal od Saúdských Arabů: plnou misku rýže, placek, kuřecí stehno, asi osm různých plněných taštiček, nějaké sladkosti, zeleninový salát, datle a kávu, která chutnala jako bylinkový čaj. Skoro jsem to nemohl sníst. Možná to bylo tím, že jsem předtím jedl u stánku Egypťanů :-) Taky jsem dostal sladkou bramborů (batát) od nějakého týpka z Arménie. Od Saúdů jsem taky nakonec získal sqělou knížku dokumentů k íbn Saúdovi a talířek s obrázkem Barbie a nápisem Happy Birthday. Asi to s tím rigidním wahhábismem nebude tak žhavé... :-D

Na hlavním pódiu se zatím střídala egyptská lidová hudba s núbíjskou afro-reggae kapelou, kterou střídal černošský taneční soubor nevím odkud (tančili na rytmus udávaný šíleným poskakujícím bubeníkem, oblečení v kůžích, mávali oštěpy a tak). Přestávky vyplňoval DJ s hity arabského popu (jak jsem pochopil z toho, že to dost dunělo a všichni si to zpívali). Pořád za námi někdo chodil, ptal se jak se máme, odkud jsme a tak... Taky se tam část lidí dívala na zápas Chelsea vs. FC Barcelona a když zjistili, že jsme z ČR, tak litovali zraněného Petra Čecha... Odešli jsme po jedenácté, abychom chytli metro, ale akce pokračovala dál. Prý jsou takové akce skoro pořád. Tudíž snad nemusím tolik litovat, že jsem neměl foťák...

Druhý den byla dlouho očekávaná recepce k 28. říjnu. Sice byl ramadán, ale to to nevadilo, aby tu byl stoleček s nápisem "THIS FOOD CONTAIN PORK", čili výrobky z vepřového masa. Navíc, podle jistých zdrojů, což je ještě zajímavější a vtipnější, bylo toto vepřové dovezeno z Izraele! Stejně jako červené víno. Bílé bylo z Kobylí a Valtic, pivo z Plzně. Jinak byla většina kuchyně místní (hotel Mariot) a dobrá; ochutnal jsem různé saláty, pak masové směsi a hlavně velké množství místního, šíleně sladkého cukroví. Žádnou mezinárodní ostudu jsem neudělal, dekadentně to taky neskončilo (no, je přiopilý muslim dekadentní nebo hříšník?), takže to bylo prima :-) Příště to bude i s hudbou (na tu letos nezbyly peníze). Seznámil jsem se s několika bohemistkama z Ain Šamsu a nakonec to vypadá, že jim budu někdy přednášet o rozdílech mezi češtinou a moravštinó (hrůza, všeci tu só cajzli, pijó červený před bílým a neznají sifón :-( ), tudíž to musím lehce nastudovat.

Prostě se tu mám dobře :-) Pár fotek z večírku mám, tudíž je časem přidám.