O arabštině

aneb jak to chodí na BADRu

V Egyptě se mluví převážně arabsky, resp. egyptskou hovorovou arabštinou, která se v některých ohledech dost podstaně liší od klasické moderní spisovné arabštiny, kterou jsou psány noviny, oficální dokumenty či vysílá televize (něco, dost pořadů je také hovorových, aby tomu Egypťané rozuměli) a která se taktéž učí na VŠ ve světě i arabských zemích. Životem zkušení arabisté říkají, že nebude mít problém Egypťan, Iráčan či Maročan, když se spolu budou bavit o politice, ale budou mít problémy, když si v jiné arabské zemi pokusí objednat jídlo nebo zeptat na cestu.

Ale abych se dostal k pointě: aby se zahraniční studenti, emigranti a další podivné a ztracené existence v zemi neztratili a domluvili, organizuje pro ně egyptská vláda kurzy arabštiny. Spisovné. Byli jsme tedy zapsáni do Education centre for arabic language, zkráceně známeho jako BADR. Co znamená BADR nevím, ale určitě to není zkratka arabského ani anglického názvu. Pod tímto vznosným názvem se skrývá cyklus kursů, které běží v jedné oprýskané školní budově na Iran street. Poté, co jsme díky jednomu studentovi, který nám přeložit arabské brebentění madam Farídy, která vypadala jakože tomu šéfuje, pochopili, že studentský průkaz nezískáme v této budově, kam nás poslali z ministerstva za madam Farídou, ale opět na ministertvu, bylo vše další mnohem jednodušší. Druhý den jsme na ministerstvu v kanceláři v přízemí, kde opět seděla madam Farída, vyplnili tři formuláře, odevzdali fotky a obdrželi průkaz studenta a kartičku, na kterou se píše účast v hodinách.

Co jsem pochopil, tak na BADRu paraleně probíhá pět kursů. Od začátečníků (první třída, ale level zero jak říkal náš učitel) až po pokročilé rozbory pro hotové arabisty (třída 4 a 5). Výuka probíhá arabsky a anglicky, jeden z učitelů umí i francouzsky, takže učí trojjazyčně.První třída je nejvíc narvaná, další méně, v nejvyšších úrovních sedí jen pár lidí.Já zatím chodím do první třídy, ale čím dál tím víc zvažuji přechod do druhé. Přece jen jsem ten jazyk už několik let dělal a opakovat dvě hodiny denně rozdíl mezi "al-bajt kabír" (ten dům je velký) a "bajt kabír" (velký dům) mě nebaví :-(

Ovšem mnohem zajímavější než samotná výuka je pozorovaní spolužáku a také učitelů. Třída ve které probíhá výuka je dimenzována tak na 40 arabských dětí. Na arabštinu v první úrovni nás chodí okolo 90 ve věku od 17 do 50 let, další lidé nakukují dveřmi a oknem, protože se už prostě nevlezou. Z těch devadesáti lidí je skoro 80 černochů a černošek ze všech možných afrických zemí (zatím vím o Eritreji, Nigérii, Kamerunu, Senegalu a Súdánu), taky jsou tu Japonky Maki a Aja a dvě další které ještě neznám, dvě holky a jeden kluk z Indonésie, Korejec, Číňan, který umí jen čínsky, takže nechápu, jak je tu schopen studovat, a pak několik dalších Asiatů neučité národnosti. Jeden se se mnou seznamoval, ale na otázku odkud je odpověděl něco jako "Taihan", takže nevím, jestli to byl Taiwan nebo Thajsko. Běloši jsme tu jen dva, já a kolega z Plzně. Všichi si o nás pořád myslí, že jsme Němci :-( V neděli s námi byl i jeden Rus, ale ten se už neukázal.

Každopádně černoši na sebe pokřikují, různě se plácají po zádech, chytají za ruce, objímají a žvatlají různými variantami angličtiny, francouzštiny a svých jazyků a většinu doby výuky nedávají pozor, takže na ně učitel řve, vyhazuje je ze třídy, mlátí po hlavě sešity i pěstmi či jen verbálně ponižuje. Japonky vypadají, že naprosto nic nechápou, protože jim učitel vše vysvětluj stále znova, Korejec většinu výuky prospí. Prostě esence multikulturalismu a idealní studijní materiál pro sociology, sociální a kulturní antropology a další buržoazní pavědce :-)

Učitelé to samé. Jeden tlustý, který, pokud zrovna nebije černochy nebo nezapisuje účast v hodinách, tvrdí, jak budeme za půl roku plynně mluvit arabsky a že budeme mít lepší arabštinu než studenti al-Azharu, kteří sice umí mluvit, ale neumí tvořit správné věty. Problém je v tom, že kdyby to neříkal, nezapisoval docházku a nebil černochy, tak by ušetřený čas mohl věnovat tomu, aby nás něco naučil. Druhý učitel je ten, který umí tři jazyky. Evidentně chtěl být někdy v životě hercem a mrzí ho, že není. Tak hraje aspoň ve třídě. Svůj výklad neuvěřitelně prožívá, mění hlasy, jazyky a výrazy obličeje. Lítá po učebně, různě se kroutí a uklání a vypadá, že ho to opravdu baví. Akorát jeho výklad je poněkud nesystematický. Vyšší level asi bude to samé, ale je tam míň lidí a několik velmi pěkných holčin z Ruska :-)