Egyptské úřady mezi Kafkou a Orwelem II.

co by člověk neudělal pro peníze

Mugamma mi ovšem nestačila. Protože plánuji výlet k moři do Dahabu, rozhodl jsem vylepšit svoji finanční situaci a jít se podívat na ministerstvo vysokého školství, zda tam není šek se stipendiem. Podle kolegy, který je tu se mnou, už by tam měl být (on ho dostal). Vydal jsem se metrem na náměstí Saada Zaghúla, kde v rožku, naproti mauzoelu Saada Zaghúla, ministerstvo sídlí. Tuto budovu jsem naštěstí znal z mnoha předchozích návštěv, tak mě nepřekvapil zjev vybydleného squatu. Výtah tu běžně stojí zastavený v mezipatře (odvahu jet jím jsem ani nehledal), chodby jsou omlácené, schody prošlapané, běžně tu lezou švábi, blikají žárovky, vytíká voda... Řekl bych, že tu Prodigy točili video k Breath :-)

V pátem patře sídlí sekce, která se stará o studenty z Evropy a Asie. Ta byla zavřená. Bylo deset hodin, úřední hodiny jsou od osmi do dvou. Paní, která ve dveřích vedle přebírala pažitku a petržel, říkala, že mám počkat deset minut. Vydal jsem se odvážně hledat paní, která mi má dát šek, sám. Věděl jsem, že se jmenuje Sawra a má být o patro níž. Tam jsem to prošel, poptal se a nedozvěděl se nic. Ještě jsem zkusil zeptat se nějakého studenta odhadem z Číny, ale ten neuměl anglicky, i když říkal, že ano. Nakonec jsem uviděl velice tlustou paní, kterou jsem si pamatoval z minula, jak se sune po schodech nahorů. Počkal jsem, až vyfuní a otevře sekci pro evropské studenty a zeptal se jí. Poslala mě za paní Sawrou o patro níž. Kupodivu se tam paní Sawra najednou vyskytovala. Od ní jsem dostal papírek s číslem a byl poslán na druhý konec chodby za paní Aswou. Ta mi na papírek od Sawry napsala druhé číslo a poslala mě za paní Azízou do přízemí. Tam jsem se ptal, ale paní Azíza tam nebyla. Chvíli jsem čekal u dveří kam jsem byl poslán, než přišla jakási paní. Nebyla to Azíza. Ale poslala mě do jiných dveří. Tam mě poslali do jiné chodby, kde jsem konečně našel paní Azízu. Ta si přečetla papírek a vydala mi šek, se kterým jsem odešel do banky Markází. To už jsem viděl, kde je, bo jsem kolem ní jednou náhodou šel. Naproti je klášter a vedle obrovská budova banky Misr.

Před bankou bylo neuvěřitelné množství lidí, kteří křičeli, strkali se a nechali se vyhazovat ochrankou od dveří. Z těch čas od času někdo vyšel a nesl si tlusté svazky bankovek. Ochranka mě pustila dovnitř poté, co jsem ukázal šek. Uvnitř to vypadalo stejně jako venku (lidi, hluk, chaos) s rozdílem, že se tam nedalo skoro dýchat. Stoupl jsem si za pána, který vypadal, jakože asi stojí ve frontě a opravdu za slabých dvacet minut jsem se dostal k výplatnímu okénku. Mezitím se vedle mě odehrály dvě rvačky mezi lidmi z fronty a lidmi, kteří předbíhali, pár borců se tam taky různě postrkovalo a jeden usnul ve stoje opřený o můj batoh. U okénka jsem odevzdal šek, napsal adresu, ukázal pas a dostal neuvěřitelných 660,65 EGP, což je asi 2500 Kč. Směšné... Naštěstí další stipendium (regulérní) dostanu za 14 dní.

Až do pátku se budu flákat v Dahabu u moře, abych si odpočal od usilovného studia ;-) takže tu nic nového nepřibude...