ale přežil jsem
Tento víkend jsem byl maximálně odvážný (dalo by se říct hloupý) a pokusil jsem se vyřídit několik dalších administrativních náležitostí z toho, co mi ještě zbývá. První snahou bylo vyřídit si povolení k dlouhodobému pobytu (tj. víc než turistické vízum na tři měsíce, i když to se prý dá taky pořád protahovat), tzv. ikámu. To se děje v centrální vládní budově, které je známa zkratkou svého arabského názvu jako al-Mugamma. Nachází se na náměstí Tahír, přímo naproti Egyptskému muzeu. Nelze ji přehlédnout - je to obrovské, šedé asi dvanáctipatrové monstrum, kombinující v sobě prvky orientální, stalinské a nacistické monumentální architektury. Podle neověřených zpráv v Mugammě precuje 18 tisíc lidí a já bych tomu i věřil. Pokud se mi podaří vyhnout policistům, pořídím fotky. Kdo viděl Meropolis, dovede si zhruba udělat představu, jak to asi vypadá.A do této přátelsky vyhlížející betonové budovy jsem se vydal. V prvním patře po průchodu dvěma detektory, které ale stejně nikdo nehlídal (no, hlídal, ale četl si Korán), a kontrole tašky (borec posunul zip asi o deset čísel a pak mi ji vrátil) jsem se protlačil davem lidí ze všech koutů světa mluvících a křičících všemi možnými jazyky až k okénkům, kam jsem měl odevzdat formuláře a dokumentaci, kterou jsem nashromáždil v minulých dnech. Po kratším zápasu s dalším (jejich) formulářem (dal jsem ho na druhý pokus) jsem se u okénka dozvěděl, že od všeho musí být dvě kopie. Měl jsem jen jedny. Naštěstí se kopie dělaly v přízemí, ale za nekřesťanskou cenu (co taky chtít od muslimů, že? :-) ) 1 EGP za kus (což je asi osminásobek běžné ceny kdekoliv jinde), navíc babice, která to dělala nebyla ochotná zkopírovat tři věci formátu A6 na papír A4, tudíž jsem platil... Smutné je, že ty kopie navíc jsem měl doma v šuplíku (aspoň je mám do zálohy). Po návratu jsem byl od okýnka poslán k jinému okýnku pro kolky, které jsem zase donesl k tomu prvnímu. Vyzvednout si to půjdu ke třetímu okénku.
Sice mám v pase, že to bude za 10 dní, ale zkušenější říkají, že tři týdny je minimum a to prý budu mít štěstí. Tímto také děkuji Hance Drlé, lektorce češtiny z Ain Šamsu, která mi s vyřizováním pomáhala, za pomoc, jinak bych tam byl asi ještě teď.
Žádné komentáře:
Okomentovat