Egyptské muzeum

a uklízečky a večírek

Konečně jsem se mohl vydat jsem se do Egyptského muzea a mohl si udělat čárku, že jsem to teda viděl. S tasríchou jsem zamával u brány a předběhl davy turistů, o kterých jsem si myslel, že tam nebudou, když tam s kolegem příjedeme brzo (hned na otevření po deváté hodině). Ale bylo jich tam moc. Tolik, že některé exponáty šlo vidět jen když se podařilo vychytat mezeru mezi skupinami. Ale podařilo se mi to i u zlaté masky krále Tutanchamóna, která je opravdu krásná a konečně jsem ji viděl i zezadu... Po tom už mi byly ukradené i ječící dětičky a znudění turisté, kteří přijeli spálení od moře a v podstatě je to muzeum vůbec nezajímalo. S kolegou jsme se ploužili místnostmi v přízemí budovy, obdivovali sochy faraónů a divili se, že dotyčná věc, známá z knížek je tak velká/malá, krásně barevná nebo naopak překvapivě nevýrazná.

Po více než dvou hodinách se ale začala projevovat faraónská unava, popisovaná v knížkách: těch věcí je tu tolik, že se prostě nedají všechny zvládnout a návštěvník už nevnímá krásu a rozdíly mezi jednotlivými sargofágy či sochami. Osvěžením proto byla výstava o Lepsiovi, německém egyptologovi z 19. století, který vedl obrovskou expedici, dokumentující egyptské památky ve stavu, v jakém už nikdy nebudou. Některé jeho výsledky nebyly dodnes překonány. Jak jsem se dozvěděl večer od prof. Vernera, byl jsem tam den po slavnostní vernisáži, tudíž tam ještě nebylo naprášeno tolik, jako ve zbytku muzea. Vyběhli jsme pak ještě na chvíli do prvního patra podívat se na pár vybraných věcí z hrobu krále Tutanchámona a zvířecí mumie a šli jsme pryč. Najíst se a do knihovny AUC.

Druhý den jsme šli do muzea znovu, tentokrát nás čekalo první patro celé a důkladně. Já blbec jsem zapomněl tasríchu, tak jsem se pro ni musel vrátit. Přece nebudu platit vstupné... :-) Tím že jsem přišel později (chvíli před polednem), tak jsem si všiml, že se muzeum poněkud vyprázdnilo ve srovnání s dnem předtím - první nával turistů zmizel a dalši přijede asi až po obědě. Téměř prázdno tu pak bývá v podvečer před zavíračkou.

První patro muzea je odlišné od přízemí. Přízemí je věnováno převážně sochám a věcem z kamene, uspořádaných chronologicky od nejstarších dob po památky z konce římské říše, i když je tam toho tolik, že to místy vypadá jako skladiště. Jak jsem se dočetl v al-Ahram weekly, tak tam za provozu probíhá rekontrukce a změna expozic, stejně jako doplňování popisků, které buď nejsou nebo jsou někde i 100 let staré :-) Příští rok by tak mělo muzeum uvnitř vypadat poněkud odlišně a udajně přehledněji. Vedle pyramid se už také staví nové Egyptské muzeum, které má být dokončeno někdy po r. 2010 a kam se má velká část expozic stěhovat. Egypťané se také snaží, aby Británie, Francie, Itálie a další státy vrátily "domů" něco z toho, co nakradly v 19. století.

Ale zpět do prvního patra. To je uspořádané tématicky: věci denní potřeby, papyry a ostrakony, sargofágy, modely a figurky a tak dál. Velká část prvního patra je také zaplněna věcmi z Tutanchámonovy hrobky. Hořce jsem litoval, že jsem si před odjezdem nekoupil v jednom z brněnských antikvariátů vystavenou knihu Howarda Cartera z konce 20. let, ve které popisoval co všechno vlastně našel a jak to našel... Škoda. Těžko lze z toho množství věcí vybrat něco, co se mi líbilo nejvíc, protože tu je vystaveno téměř vše (včetně sedátka z toalety). Možná Námerova paleta stará 5000 let, možná Menkauerovy triády, možná Médúmské husy, možná některá z ženských soch. Starověké Egypťanky byly docela pěkné holky...

Ovšem co jsme s kolegou vydrželi pozorovat docela dlouho byly místní uklizečky. Paní či slečny se vůbec neohlížely na davy turistů a v klidu si dělaly svoji práci. Což ovšem znamenalo, že strkaly ruce s handrem na vitríny, do kterých se zrovna někdo díval (aniž by to ale nějak utřely), smetaly prach ze sargofágů na hlavy kolemstojících či strkaly košťata tusitům pod nohy. Když jsme viděli jednu, jak svoji prachovku vyklepává tím, že s ní bouchá do sochy ženského božstva (místnost 22, datace nejistá), tak jsme se už naplno smáli.

Do místnosti s mumiemi jsme nešli: tam neplatí tasrícha a ukecat si cenu pro egyptské studenty (5 EGP místo 50) se nepodařilo, ačkoliv na ni máme nárok, když tu studujeme. Prostě jsme moc bílí. Tak někdy příště...

Večer jsme šli na ambasádě do kina: bylo promítání nového filmu českých egyptologů s úvodem prof. Vernera a přednáškou docenta Bárty s malým pohoštěním. Večer pokračoval česko-slovenskou párty na pokoji u Hanky, kde s námi popíjeli slovenští studenti a Marko, lektor slovenštiny z Ain Šamsu a jako bonus Palestinec Muhammad (ten teda nepil). Dnes jsem si šel zaplavat a po skoku do bazénu jsem zjistil, že od listopadu se voda neohřívá a asi už ani nečistí... Ale pořád měla nějakých 22-23C, takže se plavat dalo. Když jsem se pak vyhříval vedle bazénu na sluníčku, tak jsem vzpomínal, jak je asi v ČR a jak se tam všichni máte. Podle TV dost hnusně, takže si ani nestěžuju, že jsem tady :-)