Citadela

Egyptský voják - náš vzor

Včera jsme se s kolegem vydali do poslední z nejvýznamějších káhirských památek, která nám chyběla do sbírky, do Citadely. Citadela byla založena v roce 1176 sultánem Saladínem a až do do druhé poloviny 19. století zůstala sídlem egyptských panovníků. Tudíž byla stále rozšiřována a přestavována. Její obrysy s výraznou mešitou Muhammada Alího (to není ten boxer) dotváří panoráma na jihovýchodním horizontu města. Uvnitř rozsáhlého areálu se kromě již zmíněné mešity nachází mešita an-Násir Muhammad v mameluckém stylu a mešita Sulejmána Nádherného (to je ten, co porazil Ludvíka u Moháče) v osmanském stylu a také několik různých paláců, ve kterých je například lehce bizarní policejní muzeum a muzeum kočárů králů Fuáda a Farůka (což byli jediní egyptští králové).

Veliká budova v severní části Citadely je bývalý harém Muhammada Alího. V něm je nyní umístěno Národní vojenské muzeum, cíl výprav egyptských školáních výletů. Už při příchodu návštěvníka zaujme sbírka děl z různých dob od dřevěných katapultů po sovětské protiletadlové dělo z 50. let. Kromě katapultů jsou všechna děla natřena stejným odstínem zelené barvy. Po průchodu kolem sochy Ibrahíma Paši (syn Muhammada Alího) před námi muzeum vystoupí v plné kráse včetně naprosto uchvacujících kovových reliéfů na stěnách (pod názvem Egyptská armáda v průběhu věků). Po levé straně je venkovní expozice tanků a letadel, používaných egyptskou armádou od čtyřicátých let do odhadem let osmdesátých doplněný opět o několik kvalitních reliéfů (Egyptské úspěchy a Krveprolití při překročení (myšleno přes Suez)). Cítil jsem v tom něco stylového a opravu: pamětní deska hlásala, že muzeum bylo vybudováno díky pomoci severokorejského lidu a soudruha Kim Čong-Ila v letech 1990-93. Po vstupu do vestibulu mě bylo jasné už úplně všechno: úžasné několikametrové bronzové sochy, fresky a panorámata ve stylu nejčistšího socialistického realismu a cedulky s nápisy: "K vítězství!", "Nejlepší voják na světě" a podobné napovídaly, že to tu zřejmě nebude uplně historicky přesný obraz egyptských dějin. A že si to tady opravdu užiju.

Nemýlil jsem se. Každá místnost skrývala nějakou perlu. Od kusů sestřelených izraelských letadel, přes bronzové busty Svobodných dustojníků (Násir, Sádát, Nagíb...), kopie revolučních rozkazů, panorámata a modely důležitých bitev (Suez 1956, masakr mamlůků 1811), obrovský obraz Sádáta s nápisem Hrdina války a míru, bronzové sousoší genrálního štábu během Jom Kippurské (po egyptsku Říjnové) války 1973 (tj. pět generálů a Sádát nad stolem s mapou - něco jako když v Arabele zkameněli Menšik, Zázvorková a Sovák) až po speciální galerii s názvem: Porážka neporazitelné armády s fotkami zajatých izraelských vojáků... Se zatajeným dechem jsem procházel kolem těchto a desítek dalších exponátů a nejlepší kousky jsem fotil a fotil a fotil... Akorát se mi tedy nepodařilo najít válku s Izraelem v roce 1948. Ani v roce 1967. Asi se nevyhrané války nepočítají... I to, že v Říjnové válce je Izraelci za 10 dní hnali zpátky až ke Káhiře, tam nebylo. No, co se dá dělat, asi si nelibují v porážkách jako my s Bílou Horou :-)

Ale abych to uzavřel: Lonely Planet píše "wonderfull kitch". Tomu nevěřte - je to mnohem lepší a veselejší, než si lze představit, pokud máte aspoň minimální povědomí o moderních dějinách Blízkéh východu. Už se nemůžu dočkat, až pojedu do Heliopole, kde je říjnové válce věnován speciální památník (něco jako Maroldovo panorama bitvy u Lipan, ale mnohem větší). Samozřejmě opět stavěno severokorejskými soudruhy.