Pyramidy

Ano, konečně jsem je viděl...

Po měsící v Egyptě jsme s kolegou vyrazili směr Gíza, abychom splnili očekávání v nás kladená a vyfotili se u pyramid jako trapní turisté :-) Jelikož jsme chudí studenti, nejeli jsme taxíkem za 20-30 EGP, ale využili jsme místní minibus, který nás tam dovezl za 50 piastrů (asi 2 Kč). Navíc jsme si poslechli hity arabského popu a já si pokecal (anglicky s občasnou snahou o arabštinu) s chlapíkem, který pracoval v nemocnici Káhirské univerzity. Že jedeme správným směrem, a tudíž nás na konci nečeká strašlivá smrt ve spárech zákeřných islamistů, jsme kontrolovali podle pyramid, které se střídavě vynořovaly a skrývaly za domy. Minibus nás zavezl skoro až ke jednomu ze vchodů (areál je oplocen (no, 4 metry plot s betonovou stěnou dole, trošku Západní břeh :-) ). Tam nám chlapík z nemocnice dohazoval velblouda, ale toho jsme odmítli. Byla to trochu předzvěst toho, co nás čekalo uvnitř areálu. Nešli jsme hlavním vchodem, kterým přijíždí autobusy německých turistů, ale bočním vchodem pod Sfingou, kudy se dovnitř hrnuly desítky arabských dětiček zřejmě na školním výletě.

Už to nebudu natahovat: pyramidy jsou fakt velké a fascinující a opravdu na mě zapůsobily. Možná víc než jsem čekal, litoval jsem toho, že jsem nešel studovat egyptologii. Vzpomněl jsem si taky na Napoleona a jeho: "Vojáci, čtyřicet století dějin hledí na vás". Stojí tam a stát budou ještě hodně dlouho a to hemžení okolo je jen dočasná záležitost.

U vchodu jsme s kolegem zamávali kouzelnými kartičkami a vešli. Trošku jsme zazmatkovali při výběru správné cesty, ale námi zvolená nás přes Rachefův (Chefrénův) údolní chrám dovedla přímo vedle Sfingy, což taky nevadilo. Škoda že není možné vidět Sgingu zepředu (je tam zeď a mříž). Z boku a trošku z nadhledu, kudy vede cesta pro turisty, trošku zaniká její velikost. Ale i tak je to krásné dílo. Pak jsem se otočil směrem ke Káhiře a viděl obrovský oblak smogu a prachu nad centrem a úplně jsem se zděsil toho, že bych te tam měl vrátit...

Na druhý pokus jsme přes zbytky Rachefova zádušního chrámu (díry po vykopávkých slouží jako smetiště a když jsme to fotili, tak vedle stojící Egypťanka brečela, že to nemáme dělat, že to prý není typický Egypt) přišli k Rachefově pyramidě. Cestou jsme museli odolávat nájezdům velbloudářů, nabízející se od 20-50 EGP, dětí nabízejících neuvěřitelně hnusné suvenýry a exotů dávajících nám "dárky zdarma" či chtějících se vyfotit, jen za malý bakšiš... Všichni se pořád ptali odkud jsme a jestli si to nerozmyslíme a tak. Naštěstí se čas od času vynořili policisté (od listopadu mají slušivé černé uniformy místo bílých) a vyhnali největší opruzy pryč. Rachefova pyramida (136 m) není nejvyšší, ale působí tak, protože stojí na vyvýšeném místě. Své tomu dodáva ještě zbytek vápencového obložení její špičky. Zamávali kartičkou, že půjdeme dovnitř, což šlo, ale museli jsme nechat venku foťáky. Naivně jsem si myslel, že nám hlídači brání ve focení, ale ve skutečnosti to dělali z lásky k naším foťákům. Sotva jsem se totiž skrčil, abych prolezl chodbou odhadem 1x1 m (dohledám v literatuře), okamžitě mě zalil pot, protože tam bylo neuvěřitelné vedro a vlhko, které by foťákum škodilo :-) A nic pro klaustrofobiky. Prolezl jsem si chodbou, zanadával na dementní německé důchodce, kteří lezou do pyramidy, ačkoliv se sotva hýbou a ještě mají na nohou plážové pantofle, což je ideální obuv na strmé a vcelku kluzké chodby v pyramidách, tudíž se v podstatě tahali po zábradlí.

Trošku odskočím: v chodbě Chufuovy (Cheopsovy) pyramidy to bylo mnohem horší. Kromě ploužících se německých a francouzských důchodců se tam zhroutila nějaká slečna, která o své klaustrofobii zřejmě až do okamžiku vstupu do pyramidy nevěděla. Vzhledem k tomu, jak byla špinavá, tak asi někde cestou spadla. Nebo za to mohly její pantofle... Průvodce a její přítel (asi) ji z pyramidy v podstatě vynášeli. No, vypadalo to hodně zle.

A zpět k Rachefovi. Poté co jsem prolezl chodbou a došel do pohřební komory, zjistil jsem, že tam není vůbec nic, jen díra po sargofágu a nápis, zanechaný nějakým Italem v 19. století. Kdybych za to platil, tak by mě to štvalo. Takto jsem vylezl ven, aby mohl jít kolega, který zatím hlídal foťáky. Celé to netrvalo víc než osm minut, z čehož jsem většinu času strávil cestou chodbou. Pak jsme si pyramidu obešli a vydali se k té nejmenší, Menkauerově. Menkauerova pyramida (62 m) byla zavřená. Tak jsme si ji opět obešli, podívali se na malé pyramidy jeho manželek vedle a prošli zbytky jeho zádušního chrámu. Místní hlídač nám nabízel, že si můžeme vylézt nahoru na pyramidu, ale ačkoliv mě to lákalo, řekl jsem ne. Další nás lákal, že nám za 5 liber ukáže nějakou hrobku mávaje značně neurčitým směrem. Stejně se už čas nachyloval a tak jsme se vydali k největší z pyramid, Chufuově (Cheopsově) kolem Západního hřbitova, kde byly přístupné hrobky, ale to bylo vše zavřené kvůli probíhajícím vykopávkám :-(

U Chufuovy pyramidy (146 m) bylo nejvíc lidí a opruzů, autobusy s turisty totiž parkují přímo před ní. My jsme se vydali hned ke vchodu, protože se blížila jedna hodina odpolední a tedy doba, kdy se pouští omezený počet lidí na lístky dovnitř. My jsme opět zamávali kouzelnými kartičkami a byli vpuštěni. Po již zmíněném incidentu jsem se odvážně vrhl rovnou nahoru a podařilo se mi utéct skupině. Vstupní chodbu a obrovskou, 8,5 m vysokou Velkou galerii, stejně jako navazující hrobku samotnou jsem měl tedy možnost vychutnat si úplně sám a byl to opravdu nezapomenutelný zážitek, i když tam opět byla jen skorotma, prázdný granitový sargofág a větrák klimatizace. Pak jsem se opět prostřídal s kolegem a kolem druhé hodiny jsme po prohlídce pyramid královen (Chufuova manželka(?) Hefeterés a jeho sestry) vydali po Pyramid Road na zpáteční autobus. Ten nás každého stál 25 pt, čili asi 1 Kč a hráli v něm lepší arabskou muziku... Poté, co nás z autobusu vyhodili (teda spíš kolegu), tak jsme v místním fastfoodu ještě riskli jídlo (já šawarmu, což je arabský gyros (nebo gyros je řecká šawarma?)) a vydali se k domovu.

Díky výletu jsem dorazil pozdě na arabštinu. Bylo narváno a tak to kolega vzdal. Já jsem se vmáčkl do první lavice, kam mě pozvala jedna černoška, kde jsem se seznámil s nějakým strašlivě tlustým černochem, který mi řekl, že je ze Somálska... Vyvrátil mi tím představu získanou vtipy o Somálcích, ale možná byl výjimka potvrzující pravidlo. Jako každý Afričan, kterého jsem tu zatím poznal, hned spustil o českém fotbale: Baros, Nefed, Kuller, Cech, Smizer... Very goog, sleduje v TV :-) Ale byl hodný a dal mi opsat to, co jsem nestihl a dokonce dopručil, abych příště přišel dřív :-) O přestávce jsem se seznámil s naší Korejkou Un Čong An a Japonkami Maki a Ajou, které jsem uzemnil svojí dokonalou japonštinou :-) Pak mi běhen výuky zpívaly nějaké písničky z dětských anime a divily se, že mi není zima, seděli jsme totiž pod otevřeným oknem. Nakonec se shodly, že Česká republika bude něco jako Hokkaidó, kde leží půl roku sníh a všichni jsou na zimu zvyklí. Evidetně nemají vůbec žádnou představu o nějaké střední Evropě. Pak mě sice Aja překvapila tím, že se začala ptát na "Čékómor", ale Čechomorem to stejně nanapraví. Leda že by si to nechala vysvětlit někde v soukromí...

No, abych to uzavřel, pyramidy super, ale to prostředí okolo nic moc... Předražené občerstvení, opruzové a uzávěry. Ale stejně tam půjdu ještě několikrát, ne na prohlídku, ale fotit lepší fotky... Což mě vede k tomu, že bych měl koupit sluneční clonu.