Egyptské úřady mezi Kafkou a Orwellem III.

když chaos, tak ať to stojí za to

Jak jste možná četli, ještě před cestou do Dahabu jsem na Mugámmě (centrální vládní budova) žádal o ikámu, což je v povolení k dlouhodobému pobytu na území Egypta. Pro výsledek, což je nálepka do pasu, jsem se měl stavit za 10 dní. Jak všichni znalci místních poměrů ví, takový termín je naprosto nereálný. Poprvé jsem se tedy vydal pro svoje povolení v neděli 12. listopadu. Samozřejmě jsem nebyl zklamán: nebylo to. Po chvíli pobíhání po Mugámmě mezi černochy, Čečenci a Američany jsem stál znovu před okýnkem, kde jsem před více než třemi týdny svoji žádost odevzdal. Babice za oknem se chvíli přehrabovala v hromadách žádostí, načež mi řekla, že to bude hotové dva dny. Pak mi cosi čmrkla do pasu a já získal pocit, že dokud jsem se nepřišel zeptat, kdyže to dostanu, tak s tím nic nezačali dělat. Také jsem si na cedulce vedle okýnka přečetl, že ona nálepka mě bude stát minimálně 53 liber a 10 piastrů, pokud to dostanu do srpna 2007 a možná i 83 liber a 10 piastrů, pokud mi to dají na rok. Odešel jsem nadávaje na byrokraty a Egypt obecně. Ten samý den jsem se také přišel zeptat do Banky Misr, zda už tam čeká moje stipendieum. Nečekalo. Stejné to bylo v pondělí, úterý, ve středu i ve čtvrtek.

Ve čtvrtek jsem také naznal, že dva dny jsou pryč snad i pro egyptsku úřednici a vydal jsem se znovu na Mugámmu. Ale opět to nebylo a já se znovu ocitl před prvním okýnkem. Tam jsem si vyhádal babici s vyšší šarží, která prohrabala jiné hromady a asi v páté našla moji žádost. Moji radost z toho, že se žádost neztratila, zmrazilo, když z ní babice vytrhla jeden papír, začala jím mávat a křičet: "ID and Stamp here". Jaké ID jsem sice nepochopil, ale po vytažení průkazku z Ain Šamsu si babice něco odškrkla a opakovala už jen "Stamp, stamp". Asi se i snažila něco mi vysvětlit, ale jazykem, kterému nerozumím, takže to bylo komplikované. Nakonec mi došlo, že tam asi chybí razítko z ministerstva vysokého školství. Zeptal jsem se na tedy "wazírat at-taalím álin" a byl to ono. Vzal jsem tedy vytržený papír a vydal se na ministerstvo.

Na ministerstvu to pořád vypadá stejně vybydleně. Doploužil jsem do nejvyšším patra, kde je kanclík pro Evropany, ukázal papír a dozvěděl se, že razítko dává madam Hodda v přízemí. No, dobře. To mi ale nestačilo. Protože jsem měl pocit, že Ain Šams je k ničemu (nic ve zlém, jen prostě nejsou zařízeni na zahraniční studenty), tak jsem jen tak nadhodil, že bych chtěl na Káhirskou univerzitu. A paní jen tak nadhodila, že to udělají. Sebrali mi papír, co jsem měl, a dali mi dva nové, na jejichž základě se v neděli půjdu zapsat ke studiu na Džámi'i al-Qáhirat. Ještě mi zdůraznila, že musím mít od madam Hoddy dvě razítka.

S nově nabytými papíry jsem tedy šel za madam Hoddou pro razítka. Ta tam nebyla, ale seděl tam nějaký pán. Razítko mi dal, ale jen jedno. Začal jsem se s ním hádat, že potřebuju dvě, on tvrdil, že mi to dát nemůže, ale nakonec pochopil, o co asi jde, takže mě poslal za madam Labnan (nebo tak nějak). Ta sice seděla jinde, než mě poslal, ale za to mi dala obrovské razítko (asi 8 cm v průměru :-) ) a znovu mě poslala za madam Hoddou. Ta už v kanceláři najednou byla, zatímco pán byl schovaný pod stolem. Doufám, že jen něco hledal. Madam Hodda se podívala se na papír, velké razítko a podepsala to. A pak, k mému téměř šoku, mi dala další razítko přes to velké razítko! Takže teď mám na papíru razítka tři. Snad to nebude moc. Uvidím, jak se s tím poperou na Mugammě :-) V al-Ahram weekly psali, že minulý týden nějaká zoufalá matka vyhodila z okna ve 4. patře Mugámmy své dítě. Možná kvůli podobným případům je pasové a vízové oddělení raději umístěno v 1. patře.

Ale hlavně už bych mohl dostat to stipendium...