Liborek z Káhiry: Výlet do Asuánu

aneb Cesty po jihu Egypta

Tak mám za sebou další z výletů za hranice všedního pobytu v Káhiře, tentokrát na jih Egypta, do Núbie a prakticky až k Súdánu. Cílem a výchozím bodem pro cesty bylo městečko Asuán, které tvoří hranici Egypta už několik tisíc let. Víc na jih už je jen několik vesniček a pak súdánské Wádí Halfa. Asuán je také nejjižnější místo v Egyptě, kam se může běžný cestovatel dostat bez problémů a bez speciálních povolení. Jediné co jsem úplně neodhadl byla doba cesty. Původně jsem tam chtěl jet v březnu, ale místo toho jsem jel na Sinaj a na Asuán tak zůstal přelom dubna a května, kdy se místní teploty pohybovaly kolem 40°C, což tedy nebylo úplně příjemné. Ale v červenci bude hůř a já pro příště budu chytřejší a pojedu tam v lednu nebo únoru :-)

Na cestu jsem vyrazil s kolegy J. Francem z TF UP Olomouc a doc. J.Kolejkou z PedF MU v Brně. Jízda vlakem dlouhá přes 900 km utekla nečekaně rychle, i když s pohodlím to nebylo úplně ideální. Po vystoupení jsme si ještě téměř hodinu užívali v nádražní hale. Potřebovali jsme koupit lístek zpět a prodavači lístků zrovna potřebovali uklízet kancelář. Borec prostě hodil peníze po vesničanovi, který stál přede mnou a odešel. Druhý mezitím čistil klimatizaci, takže všude lítal prach. Já jsem se docela bavil (pravda, po nějakých 20 minutách už moc ne), jak tam pořád dokola pucují to stejné místo, ale Arabové za mnou byli spíše choleričtí. Nakonec jsem lístky koupil a dokonce i takové jaké jsem chtěl, takže moje směs spisovné arabštiny a káhirského dialektu byla zřejmě srozumitelná i pro netrénované Araby a Nubíjce (nebo jsem měl štěstí).

Po chvíli dohadovaní se s kolegy a nadháněči jsme se ubytovali v hotelu as-Salam na nábřeží, dali si sprchu a vyrazili se podívat, jaký ten Asuán vlastně je. Cesta kolem Nilu se ale brzy změnila v boj s úporností místních nadháněčů / taxikářů / prodavačů / žebráků a ke škodě Asuánu je třeba dodat, že to tak bylo až do konce. Ujít 20 m bez toho, aby mě oslovil nějaký Arab a něco mi nutil bylo prakticky nemožné a osobně mi to dost vadilo. Kolem nové koptské katedrály a hotelu Old Cataract, kde Agatha Christie napsala Smrt na Nilu, jsme prošli na místo, kde byl pěkný výhled na ostrov Elefantina a začali fotit. Cestou zpět jsme pak přejeli trajektem na Elefantinu, kde se nás ihned chopil místní vesnický staršina a chvíli nás vodil po vesnici. Museli jsme se ho zbavit deseti librami :-( Přes palmový háj jsme se vydali na druhou stranu ostrova fotit západ slunce. Uprostřed polí se na nás nalepil nějaký chlapeček, který nám neustále dokola zpíval dvě francouzské odrhovačky a vydržel to dobrých 40 minut než mu došlo, že z nás peníze ani nic jiného nevytáhne. Nebo mu došlo, že ho chceme unést do Káhiry a prodat na orgány :-)

Před hotelem cestou domů jsem s dal svůj první asír (q)asab, neboli čerstvě vymačkanou šťávu z cukrové třiny, což jsem pak pil po celou zbývající dobu pobytu. Pak jsem si ještě dal egyptskou pizzu (fitír) a šel spát - přece jen, druhý den měl být náročný.