aneb Od Asuánu na sever
Protože jsme toho potřebovali vidět co nejvíce za nejmenší peníze, další den nás čekal výlet autobusem do Kom Omba, kde je krásný faraonský chrám a následně naplánovaný přesun autobusem do Edfu, kde je také faraonský chrám. Zpět pak vlakem či autobusem, podle toho, jak nám to vyjde. Počasí sice nebylo ideální, celý den bylo jaksi zataženo, takže na focení nic moc, ale možná to byla výhoda v jiném směru: trávit celý den na prudkém slunci by zřejmě bylo horší.První problém nastal již v Asuánu na nádraží, kde jsme zjistili, že autobus nejede. Nebo možná jel, ale později anebo už odjel. Borec v okýnku nám to nechtěl říct. Takže nám nezbylo nic jiného než si vyhádat taxíka, ačkoliv to není úplně v pořádku, protože to turisté v této části Egypta nesmí - borec s námi také projížděl různé cesty a cestičky, aby se vyhnul policejním kontrolám. Ale zase to bylo pohodlnější a s možností zastávek. Pak jsem zjistil, že jsem nechal peníze v hotelu a byl jsem celou dobu závislý na spolucestujících.
Do Kom Omba jsme dorazili po necelé hodince cesty a začali prolézat chrám, ležící na břehu Nilu. Chrám stojí za vidění nejen díky své poloze, ale i díky své originální koncepci - prakticky se jedná o dva chrámy spojené dohromady: krokodýlího boha Sobka, symbolu panovníkovi moci, a Haroera (čili Hóra s přívlastkem starší), symbolizujícího božskou podobu faraona. Škoda jen, že jsem ho neměl možnost vidět z paluby felúky, plující po Nilu :-( Ale i tak to stálo za to. Vedle chrámu byl ještě malý domeček, kde byli vystavení tři mumifikovaní krokodýli.
Přesun do Edfu narazil na stejný problém jako cesta do Kom Omba: autobus neměl jet, resp. měl jet až večer. Tak jsme odjeli na vlakové nádraží v Kom Ombu, kde jsme čekali na vlak. Vypadalo to tam jako v apokalyptickém filmu: za mešitou u nádraží stála nějaká fabrika a hustý černý dým efektně doplňoval už tak dost šílenou scenerii. Protože byla doba oběda, vydali jsme s Jarkem na místní tržiště nakoupit něco k jídlu. Arabský kuchař v místním "fast-foodu" byl tak na větvi, že vidí dva bělochy mluvící arabsky (no, arabsky, spíš "arabsky"), že mě dokonce nechal chvíli smažit falafely v obrovské pánvi plné oleje. Škoda že jsem si nevzal foťák :-(
Do vlaku jsme dostali policistu aby nás chránil, protože jsme jeli vlakem, kterým turisté jezdit nesmí. Ve vagónu, do kterého jsme nastoupili, seděli Japonci :-) Dokonce ti samí, kteří s námi den před tím jeli do Abú Simbelu. Taky sebou měli policajta. Tak jsem si konečně popovídal s Japonkou, která mi cestou do Simbelu spala na rameni :-)
V Edfu jsme vystoupili a opět to tam vypadalo jako někde na konci světa - rozpadlé domy, kouř na obzoru, silnice zaplavená Nilem a nikde nikdo. Pak jsme se ale vydali z nádraží na správnou stranu a tam už městečko trošku žilo. Chytli jsme místní servis směrem k chrámu a dorazili tam těsně před oficiální zavírací dobou. Ta ale evidentně neplatila, protože když jsme o hodinu a půl později odcházeli, přijížděly zájezdy francouzských a ruských turistů a nikdo je zpět neposílal.
Chrám v Edfu je nejmladší z velkých egyptských chrámů, byl stavěn ve 3. až 1. století. př.n.l. Ptolemaiovskými vládci. Díky tomu vypadá jako nový a tak je na co se dívat. Jeho první pylon vysoký téměř 40 m je ohromující a procházka temnými chodbami chrámu ke stříbrnému oltáři za svatyní boha Hóra má až mystický nádech. Krásně dochované jsou také reliéfy a nápisy. Opět jsem si to užíval a byl vděčný, že vlny turistů dorazily, až když jsme odcházeli :-)
Před nádražím jsme si sedli do místní kavárny, abychom počkali na zpáteční vlak a při té příležitosti jsme se s místními dívali na napínavý fotbalový zápas al-Ahly proti Petrojet. Díky naší nacvičené hlášce "Abú Treika mi'a mi'a" čili něco jako "Abú Treika je nejlepší" jsme okamžitě mezi fanoušky a štamgasty zapadli a mohli si tak užívat nejen egyptský fotbal, který kvalitou okopávání připomíná nějaký oblastní přebor, ale i to, jak se příznivci Alhy a Petrojetu popichovali, křičeli na sebe, skákali po místnosti a podobně. Hráčí Al-Ahly se evidentně ještě nevzpamatovali z porážky od Barcelony, protože prohrávali 18 minut před koncem 1:2. Nakonec, těsně před koncem dal někdo z Ahly gól, sice z ofsajdu, ale to v Egyptě zřejmě nevadí.
Pak jsme se rozloučili s docentem Kolejkou, který se vracel do Káhiry a vydali se s Jarkem zpět do Asuánu, kde nás čekalo ještě několik památek. O těch zase příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat