Liborek z Káhiry: AUC: společenství bez hranic

aneb Jak jsem se najedl

Zklamán z neúspěchu při shánění lístků na fotbalový zápas al-Ahly vs. FC Barcelona, odebral jsem se do knihovny AUC přebít zklamání usilovným bádáním. Po vstupu na kampus mě ale zaujal koňská drožka, velbloud a muzika, které se tu obvykle nevyskytují. Množství lidí také neodpovídalo běžnému standardu. Šel jsem si ke stánku koupit vodu a všiml jsem si, že stánků nějak přibylo a každý nesl název nějaké země. Až teď mi to došlo: na AUC probíhal Mezinárodní den pod heslem Společenství bez hranic. Studentská unie AUC, která se snaží tvořit "ducha univerzity" ve smyslu já jsem z AUC a kdo je víc (což se ke "zlaté mládeži" která tu studuje docela hodí) organizovala akci, kdy studenti z různých států představovali své mateřské země propagačními materiály, národními kroji, zpěvy a tanci a tím, co pro mě, chudého studenta z ČR, bylo nejdůležitější: národní kuchyní. Zkrátka něco jako se mi to poštěstilo začátkem pobytu na akci Ramadan around the world.

Rozhodl jsem se tedy využít této příležitosti k exotickému obědu. Udělal jsem si orientační kolečko, abych viděl, co kde nabízí, zasmál se nad stánkem USA vedle Palestiny a Iráku a dal si první chod u Iráčanek: jmenovalo se to dáwila (nebo tak nějak) a byly to pečené cibulky plněné mletým masem a nějaké masové taštičky a datle. Pokračoval jsem u Libyjců, kteří nabízeli marcipánové a datlové koláčky a také jsem si dal nějaké sladkosti ze Saúdské Arábie, Švédska, Finska a Norska. Norové dávali i chlebíčky s lososem.

Pak bylo slavnostní zahájení, kde se představily jednotlivé země a ze kterého mě nejvíce zaujala řecká vlajkonoška, u které Řekové výběr evidentně nepodcenili :-) Na následný slavnostní průvod jsem se vykašlal a pokračoval jsem k dalším stánkům: u Thajců jsem si za dotovanou cenu pěti liber koupil jakési špízy, které se ukázaly jako sladké a k nim byla mistička šíleně pálivé omáčky. Pak jsem si koupil u Japonců taktéž dotovaný váleček suši s krabem a wasabi (taky pět liber; v Praze stojí stejný asi 400 Kč).

Když už jsem si řekl že by to stačilo, vydal jsem se ke knihovně. Tak jsem potkal kamarádky arabistky z Prahy, které netušily co se děje. Nicméně po uvedení do situace je akce zaujala ze stejného důvodu jako mě a tak jsme se společně vydali na další kolečko. Zašli jsme k řeckému stánku, kde nabízeli gyros, plněné vinné listy, frappé a podobné dobroty a kde obsluhovala řecká vlajkonoška. Pak nás čekala jemenská placka. Palestinskou placku jsem si nedal ani čerstvě grilované americké hamburegery (poněkud připálené), zato jsem se nechal odchytnout Egypťankou nabízející koláče s mletým masem. Holky mezitím zjistily, že u Indů dávají něco dobrého, takže jsem šel zkoušet smažené taštičky plněné kořeněnou bramborovou směsí s pikantní omáčkou. V tuto chvíli jsem naznal, že jako oběd by to stačilo, rozloučil jsem se s holkama a vydal se do knihovny.

Myslím, že se akce povedla i když jsem u libyjského stánku nevyhrál švýcarské hodinky značky Jovial s obrázkem Muammara Kaddáfího na ciferníku (dobře, to mě mrzí, ale bohužel). Doufám, že než odjedu, tak se podobná akce ještě někdy zopakuje :-)

UPDATE 25.4. 01.13: Ahly prohrály s Barcelonou 0:4 a ani Abú Treika to nezachránil :-( A byl tam Mubarak…