Knižní veletrh

aneb Průřez kulturním životem v Káhiře

Dočetl jsem jednu místní novelu: Being Abbas el-Abd od Ahmeda Alaidyho (nebo al-Aidyho), napsanou v roce 2003 a oceněnou místní literání cenou (nechce se mi hledat jakou). Dobrá, ale úplně šílená. Napsal bych víc, ale to by asi vyzradilo pointu (ta mě teda napadla někdy v půlce, ale způsob, jakým ji autor využil jsem fakt nečekal) těm, kteří by si to třeba chtěli sami přečíst. Teď mám v plánu koupi The Yacoubian Building, největšího literálního (a filmového) hitu v Egyptě za posledních x let. No asi ještě nějakého toho Mafhúze, když už dostal tu Nobelovku.

Taky již čtu knížky v arabštině. Nejdále jsem se dostal v klasickém díle středověké hrdinské fantasy Alí Bábá wa'l-lusúsu 'l-arbaún (česky Ali Baba a 40 loupežníků). Je to samozřejmě dětská knížka s velkými písmenky a obrázky, ale to mi vyhovuje. Taky jsem si koupil knížečku o dějinách potápění a ponorek, kde sice rozumím akorát slovíčkům "voda", "moře", "pod" a "torpédo", ale jsou tam úžasné obrázky potápěčů bojujících se žraloky a lovících zlato. Nekupte to za libru pade se slevou na knižním veletrhu.

Tímto oslím můstkem jsem se dostal ke knižnímu veletrhu. Ten probíhal na káhirském výstavišti od 23. ledna do 4. února. Výstaviště vypadá skoro jako v Brně, akorát tam není žádný velký kulatý pavilon. Všude byly hromady knih a lidí. Co jsem tak odhadl, tak třetinu tvořily různá vydání Koránu (taky jsem si ho koupil) a dalších náboženských publikací, další třetinu dětské knížky a zbytek knížky jiné. Nebyl problém sehnat aktuální odbornou literatu v angličtině či němčině, ale ty ceny..

Nejvíce jsme se těšili na pavilon AUC, kde měly být obrovské slevy. Byly. Akorát ne na to, co jsem chtěl :-( Ale i tak jsem tak výhodně nakoupil pár zajímavých titulů. S veletrhem se pojila řada kulturních akcí, ale na ty jsme se nějak nesnažili dostat, přece jen celodenní bloumání po výstavišti nemá člověk moc náladu na kulturu.

Když už jsem u té kultury: v kulturních centrech různých ambasád se konají přednášky a další akce. Nejvíce navštěvujeme Nizozemský kulturní institut a Americké výzkumné centrum. Většinou se přednáší na různá témata z egyptských dějin či tam členové různých archeologických týmů přednáší o aktuálních objevech, případně uměnovědci a restaurátoři o své práci na rekonstrukci egyptských památek. Po přednášce následuje diskuze a pak skoro nejoblíbenější část: refreshment neboli občerstvení. Podává se místní cukroví, chipsy, místní alkohol a globalizované nealko. Nejvíc jsme se ale najedli u Italů, kteří podávali pizzu :-) Díky těmto návštěvám mám tak zhruba přehled o architektuře islámské Káhiry, postavení starověkých vládců na egyptsko-libyjské hranici, rekonstrukci Hatšepsutina chrámu v Dár al-Bahrí a mnoha dalších. Pokud člověk navštěvuje přednášky nějak pravidelně, začne zjišťovat, že ve městě, kde žije téměř 20 milonů lidí, potkává na přednáškách stále stejné tváře :-) Suverénně nejlepší je pán, evidentně arabský bezdomovec, který se chodí najíst do amerického centra. Pak tam ješte chodí jedna paní, která okupuje mísy s cukrovím a když si myslí, že ji nikdo nevidí, tak si to sype do kabelky :-D Od března či dubna by měly začít přednášky na české ambasádě (ale ještě to není jisté), tak uvidím, jaký bude refreshment u nás.

Chystám se do kina na egyptský akční film s názvem Muhima Saaba. Co to znamená samozřejmě netuším (resp. to nehci hledat ve slovníku), ale anglický název má Hard Mission (na plakátech) nebo Impossible Mission (v novinách). Pokud se domluvím s kamarády studujícími češtinu, tak bych šel s nimi, abych z toho filmu rozuměl aspoň něco :-) Samozřejmě je to také kulturně-antropologický terenní výzkum, protože Egypťané se v kině chovají údajně dost divoce. Pokud by nevyšlo toto, tak v AUC se na jarní semestr chystá kompletní dílo Akiry Kurosawy, tak bych chodil na něj. Ještě bych mohl psát o místní muzice, ale už se mi nechce.

Taky mi zase začala škola... Z celého druhého levelu jazykovky udělali třetí level, takže jsem sice povýšil, ale pokrok necítím. Možná propadnu do dvojky, abych se naučil aspoň něco.

A možná začnu studovat barmštinu... ;-)