aneb Poslední zbytky z pevného disku
Před chvílí jsem se vrátil z egyptské restaurace v Brně, kde jsem zavzpomínal na krásy káhirských kaváren a krvácel při platbě závěrečného účtu (ceny nejsou jako v Egyptě) a také jsem naznal, že je čas přidat další archivní postřehy, jeden z října a jeden z května.
Jak jsem si uvařil aneb hlad je nejlepší kuchař
Jsem tu již skoro 14 dní a postupně se zabydluji. Lednička se naplnila jídlem a vodou, mraznička jídlem a námrazou a já jsem dostal chuť na něco lepšího než těstoviny na milion způsobů, zeleninové saláty, jogurty, sýry, marmelády (jedli jste někdy marmeládu z okvětních plátků růže? já už jo :-) (a je hnusná)) a fúl (což je fazolová kaše s různými příměsemi, kterou Egypťané jí snad i k dortům a prodává se všude (i v konzervách)). Tak jsem si koupil na ulici 1/4 grilovaného kuřete, ke kterému jsem dostal dvě placky, kelímek plný rýže, stejně velký kelímek fúlu a malý kelímek nějaké hořtice, která chutnala jako fúl (jak jsem se dozvědel, je to tahína), celkem za nějakých 30 Kč. Jelikož jsem ani třetí den neumřel strašnou smrtí i stolici jsem měl konzistentní, naznal jsem, že je čas přestat se bát a začít jíst i místní maso (přece jen, když vidíte, jak se tu kusy zvířat v poledním vedru válí na zemi a lezou po nich mouchy, tak vám vegetariánství nepřipadá jako špatná alternativa). Nicméně jsem si raději přece jen koupil mražené kuřecí řízky v supermarketu Metro. Ale co s nimi? Ležely v mražáku, kde jim zajisté bylo dobře, avšak jejich nutriční hodnota zůstavala dost podstatně nevyužita. Tak jsem se rozhodl něco uvařit a vyšlo z toho kuře podle Liborka neboli kung-pao po egyptsku Použil jsem (odhadem) 150-200 g kuřecích prsou, 1 celou papriku, malý salátový okurek, žluté datle (vypadá to jako datle, je to tvrdé jako mrkev a chutná jako něco mezi hruškou a cukrovou řepou, nicméně je to dobré)(a jsou to datle, které ještě nedozrály), žampióny, kuřecí vývar, sójovku, olej, pepř a sůl. Kuřecí řízky jsem nakrájel skoro na kostičky, posolil, popepřil, pokapal sójovkou a nechal odležet. Mezitím jsem uvařil silnější kuřecí vývar (1 kostka na něco víc než půl litru vody) a nakrájel datle a zeleninu. Na pánvi jsem rozpálil olej a osmažil kuřecí kousky. Ve vývaru jsem mezitím krátce vařil nakrájenou zeleninu. Pak jsem slil vývar a zeleninu přidal ke kuřeti a opět zakapal sójovkou. Po třech minutách smažení jsem to odložil, sesypal do hrnce a přidal dvě lžíce vývaru a nechal chvíli dusit, aby se všechny chutě báječně smíchaly. Na pánvičce jsem si osmažil hranolky (nechtělo se mi vařit rýži, kterou jsem plánoval původně), dal to všechno na talíř, přidal čerstvé rajče a vyfotil to :-) Hodina práce zmizela z talíře za necelých 10 minut (včetně focení). Jak jste z výše napsaného jistě pochopili, mám tu po večerech spoustu volného času :-)
Počasí a Spiderman aneb poflakování se po Káhiře
Můj životní styl se začíná nebezpečně podobat dovolené a nikoliv studijnímu pobytu. V neděli jsem vstal v devět ráno, venku bylo nádherně. Nasnídal jsem se a vyrazil do kina Tahrír kousek od ambasády podívat se na Spidermana III. Promítat se začalo v 10:30. Ideální čas. Lístek na balkón byl za 20 liber, v kině kromě mě byli dva arabští teenageři. Docela slušná návštěva na sál, kde bylo odhadem 400 míst. Film byl anglicky s arabskými titulky, které z toho, co jsem byl schopen postřehnout, byly dost očesané. Ale to asi nevadilo. Smíchem jsem vybuchl u scénky, kdy Spiderman skočí před americkou vlajku a pak samozřejmě u scénky s francouzským" vrchním Bruce Campbellem. Jinak mám pocit, že to bylo mírně cenzurováno, bo tu bylo pád dějových záseků, ale to nezjistím, dokud to neuvidím podruhé. Ale líbilo se mi to a nestydím se za to a to je hlavní. Při odchodu jsem si všiml plakátu na Piráty III., tak už se těším. Cestou zpět jsem se stavil v Academic Bookshop naproti kinu a zjistil, že doplňují zásoby, tak se tam budu muset příští týden vydat, jestli nemají nějaký pěkný kousek jako například O teorii partyzánského boje od Mao Ce-Tunga, který jsem objevil naposledy. Po návratu na ambsádu jsem naznal, že je škoda sedět na pokoji a šel jsem si zaplavat do bazénu. Chvíli jsem se opaloval a pak jsem si šel udělat oběd. Po obědě jsem si dal poslední dva díly Neon Genesis Evangelion a můžu upřímně naznat, že by mě zajímalo, co bral autor za drogy? :-) Bylo to opravdu zvláštní. Ale na to, abych hrozil režisérovi vraždou nebo útočil na tokijskou televizi (jak činili japonští fanoušci v době premiéry), mě to úplně nepoznamenalo. Ovšem bojím se, že mě poznamená 34 dílů korejské telenovely Really Really Like You. Originálu sice nerozumím, ale anglické titulky, které se objevují spíše náhodně, vzbuzují dojem "ztraceno v překladu" a alternativní čínský dabing mi také moc neřekl. Bohužel An Čung i Om Sung se chystají na měsíc do Evropy, takže sledovat to s rodilou/rodilým mluvčí se mi nepoštěstí a Barmánky korejsky neumí. Ale abych se jen neflákal, tak jsem pracoval na recenzi knihy Postwar a zkoušel číst The Soviet Union and Arab Nationalism 1917-1966. Dočítal jsem Wannera a jeho suezskou krizi a The Middle East in International Relations od Hallidaye, ale nějak mě to teď nebere, když je venku tak hezky.
Žádné komentáře:
Okomentovat