Jak jsem přežil návštěvu

aneb Luxor revisited a další zážitky

Přijela mi návštěva z ČR, která na rozdíl od jiných jen neslibovala, ale rovnou konala. Taky mi přivezla slivovici, čokoládu a ploutve. Díky jí. Neměl jsem tedy nějak čas sepisovat zápisky, bo jsem ji provázel po památkách. Snad se jí tu líbilo. Ale tvářila se spokojeně a nakoupila levně tabáky do vodní dýmky (krabička za 3,5 EGP) , takže asi jo :-)

V rámci organizování programu jsem tak byl znovu v Luxoru. Nečekal jsem, že se místo od mé minulé návštěvy tak moc promění. V Údolí králů vybudovali Japonci úžasné návštěvnické centrum s notebooky, plazmovými obrazovkami a informačními tabulemi. Vesnice Gurna je z velké části zbořená a její muzeum už nefunguje. Rozkopané centrum Luxoru se změnilo v celkem pěkné náměstíčko (plné žebráků) a hlavní luxorská ulice a nádraží už byla taky opravené. To by člověk neřekl, co vše se dá v Egyptě za měsíc stihnout. Dokonce ani hlídači památek nesockovali bakšíš tak moc jako před měsícem. Možná tomu napomohl i fakt, že v den, kdy jsme přijeli, tu končil několikadenní návštěvu sám velký Hosní Mubárak - na ulicích ještě byly zbytky transparentů, slavobrán a rozestavěné budovy byly přikryty plachtami.

Z Luxorských památek jsem si prošel skoro vše, co minule, ale ve větším klidu a s důrazem na věci, které jsem chtěl vidět nebo jsem si minule nějak neuvědomil, že se na ně dívám. Rozhodně měl tento způsob něco do sebe. Navíc jsem prošel Dál al-Madínu, vesnici řemeslníků pracujících na královských hrobkách, která leží stranou hlavních turistických cest a byl v ní klid. Navíc je to krásné místo - uzavřené v údolíčku mezi kopci a skálami, dole pozůstatky domečků, nad nimi hrobky řemeslníků malované možná lépe jak hrobky jejich pánů, všude hromady střepů a dalších památek a krásně teplo. Za ptolemáiovským chrámem bohyně Hathor a Maat jsme seděli snad dvě hodiny a jen se nahřívali. V karnackém chrámu jsme byli skoro celý den (resp. otvírací dobu), takže byl čas sledovat nejen detaily, ale bavit se pobíháním turistů přijíždějících z Hurghády.

V hotýlku Princezna to bylo trošku divočejší než minule (koupelna neodtékala úplně ideálně a snídaně byly zkouškou odvahy), ale pamatovali jsi mě, takže se to přežít dalo. Došlo také ke komplikaci s lístky pro zpáteční cestu: buď jsem spletl datum já nebo paní, která je prodávala, museli jsme tedy zůstat v Luxoru o den déle než bylo plánováno, což ale nakonec nevadilo. Na zpáteční cestě opět nezklamala klimatizace egyptského vlaku chladící na plný výkon, i když venku bylo nějakých 8°C. Taky se mi do batohu snažila prokousat myš, ale to už bylo jen veselé zpestření.

Navštívili jsem také pyramidové pole v Sakkáře, kde jsem ještě nebyl. Kromě slavné stupňovité pyramidy a jejího postupně rekonstruovaného komplexu tu leží dochované či ve zbytcích další hrobky, mastaby a pyramidy a torza kláštera sv. Jeremijáše, ke kterému jsme se nedostali. Není to tak turisticky provařené místo jako Gíza (i když to v některých okamžicích nevypadalo), zřejmě i kvůli komplikovanější dopravě (bylo potřeba na správném místě chytnou správaný mikrobus a pak ještě ťapat asi kilometr a půl pěšky mezi palmovými háji nebo riskovat místní vláček), ale mám pocit, že mnohem zajímavější.

Areál je rozlehlý a každý si zde může najít něco, co ho zaujme. A stupňovitá pyramida samotná je prostě krásná. Na jednom obzoru se rýsují pyramidy v Abusíru a Gíze, na druhém pyramidy v Dahšúru. Nejvíc jsem se těšil na kruh filozofů, který jsem si představoval jako pěkné místo s vyhlídkou, vhodné pro chvíli rozjímání. Místo toho jsem spatřil cosi připomínající betonový protiatomový kryt, napůl zavátý pískem a odpadky, kde v půlkruhu stála otřískaná torza řeckých soch. Navíc jich bylo sedm místo osmi uváděných průvodcem. Ani jsem neodhalil, který myslitel to vlastně chyběl. Od kruhu filozofů jsme se vraceli "pouští", kde se válelo neuvěřitelné množství střepů z historických nádob, směrem ke vstupu do areálu a od něj pak k Imothepově muzeu. To bylo krásné, nové a čisté a podávalo zajímavé informace o celém areálu. Dali jsme si i informační film, ale nebylo mu moc rozumět vzhledem k poněkud neodhadnuté hlasitosti (či tichosti?). A promítač u toho usnul. Naštval mě nudící se hlídač, který nás neustále nutil procházet detekčním rámem u vchodu a kontroloval batohy, jestli nemáme bomby. Blbec.

V jazykovce jsme psali mid-term (pololetní) test, tedy dva testy - každý z našich učitelů si vymyslel svůj. První byl naprosto primitivní, spočívající v opisování vět z textu (v textu byla například věta "Samara se probouzí v pět hodin ráno" a pod textem otázka: "V kolik hodin se probouzí Samara?") a doplňování slovíček do vět. Druhý test byl mnohem záludnější - v první části bylo nutné samostatně psát věty v arabštině. Bohužel jsem nepochopil jaké, protože pro mě osobně byl největší problém obou testů přečíst a pochopit arabské zadání. Učitel mi řekl, ať tam napíšu co chci, hlavně ať je to arabsky. Tak jsem to napsal. Zbytek byl opět primitivní opisování či doplňování, ale jak se zdá, to jsme pochopili akorát Češi a Asiati, černoši odevzdávali prázdné papíry s tím, že to bylo "hard and difficult". Teď mám 14 dní volno a pak mě možná pošlou do vyššího levelu. Nebo taky ne. Hlavně ať zůstanu s někým známým... Každopádně další krok k tomu, abych byl první český student, který tu školu absolvuje, byl učiněn :-D

Jinak tedy kdyby chtěl ještě někdo přijet, tak buď to musí stihnout do konce března nebo až někdy v červnu. Současný stav vypadá tak, že v březnu zřejmě dostanu spolubydlícího či spolubydlící a návštěvy budou možná dokonce úplně zakázány. Ale ještě to není jisté, mění se to každý den...